Piplali jsme nejen Pepu, ale i Ferdu

 Když už jsem povídala o našem Pepovi, musím povědět také o našem Ferdovi. Ale ani jeho už letos nemáme a to k nám chodil několik roků! Tedy, vlastně ani nevím, jestli to byl pořád ten samý Ferda, chodilo jich k nám několik a baštili všechno, co jsme jim na záhrobni připravili. Jejich večeře byla vždy kolem 22 hodiny a baštili velice hlučně – mlaskali, chrochtali a byli úplně oprsklí – nic je nevyrušilo. A to jsem nad nimi chodila, svítila a s nimi to ani nehnulo. Když už jsem na ně hodně dlouho mluvila tak se po mně podívali jakoby chtěli říci – no,jo, my o Tobě víme a dej nám aspoň při tom jídle pokoj!

Letos se tu ježeček neukázal ani jediný , ale nevzdala jsem to a večer kolem desáté hodiny se jdu vždy podívat na to jejich místo – co kdyby k nám zase našli cestu …. A foťák mám pokaždé při ruce, abych to hned zvěčnila!