Hostinec Na sále, č. p. 39

Po skončení vojenské služby, s hodností füra – četař, vstoupil k četnictvu, což předpokládalo jisté vzdělání a znalost němčiny. Toho hleděl využít ve zdejším veřejném životě. Býval obecním radním, starostou hasičů aj.. Byl, jakýmsi poradcem sousedů. Sám provozoval živnost hostinskou asi do roku 1896, než odešel k dceři do Nechanic, s občasným přerušením, kdy byla v nájmu.

Roku 1885, za nájemce řezníka Tulky, bylo zde hráno prvé divadlo. V létech 1894 – 98 byl jako nájemce Václav Chmelík, viz čp.1, čp.8 a čp.115, který zde vedl i obchod smíšeným zbožím. Po jeho přejití do čp.8 krátkou dobu zde byl pekař Turek.

Po něm převzal hostinec i obchod Petřinův syn Josef, který jako následek TBC kostí měl deformovanou ruku a nedožil se dlouhého věku. Po jeho smrti nějaký čas vedla živnost vdova, ale tělesně byla maličká, uznala svoji neschopnost a tak v roce 1916 pronajala celé V. Bydžovskému z Libisic, který zde setrval až do roku 1929. Po něm převzal hostinec mladý Matěj Petřina, vyučený holič. Místo obchodu zavedl holičství. Přesto však oblíbenost „sálu“ poklesla, neboť hostinský Machek v Nových Ohnišťanech v roce 1924 rozšířil sál s parketami a tím převzal prvenství.

Nutno připomenout, že začátkem války byli na sále ubytováni uprchlíci z Haliče – židé – vyhlášení svým zavšivením a špínou. To však nevadilo tance chtivé mládeži, že na černo, za hudby harmoniky a harfy ,tančila vedle židovského lágru a hasila žízeň vodou z konve. Že židé si chvilkové uskrovnění nechali řádně zaplatit, je nabíledni.

Po smrti Matěje Petřiny roku 1944 hostinec upadal a nesl nevalnou pověst. Mládež tam říkala „na ranči“. Vdova se dvěma dcerami se provdala za Bohuslava Sedláčka z čp.10, s nímž měla ještě 5 dětí a pak zemřela. Sedláček odešel do Ostravy na uhelnou brigádu, když děti dřív opatřil buď u příbuzných nebo v útulku.

Hostinská živnost byla zrušena, budova je asi 8-9 let neobydlena a upadá. V roce 1962 projevil o ni zájem MNV, že by z ní upravil tělocvičnu.