Mateřská škola

Pozemek, na němž stojí dnes č.p.42, č.p.41, č.p.43 a č.p.44, patřil pouze jednomu majiteli a stálo na něm pouze jedno hospodářské stavení, k němuž patřily polnosti. V 16. a 17. století lidé museli pracovati na panském – tato práce byla robota. V č.p.42 žil se svou rodinou robotník Matouš. Byl přidělen na práci ke dvoru Nevrátice a na Lhotku. Jednoho dne přišel Matouš z roboty rozezlen a unaven, vytrhl nad ohništěm měděný kotel, který byl jeho jediným domácím zařízením, navlékl kotel na hlavu a utekl i s rodinou pryč. Ostatní zanechal vše, jak to stálo. Když druhý den nepřišel na robotu a panští drábové zjistili, že utekl, hledali ho na koních a asi za dva dny přivedli ho svázaného zpět do Ohnišťan, kde byl dán pod dohled obecního drába a musel dále pracovat. Asi po půl roce utekl znovu, ale již ho nechytli a také o něm víc nikdo neslyšel. Památku zde však přeci má – od té doby se v tomto prostoru říkalo na Matoušově. Toto stavení, došky kryté, až do roku 1887 patřilo Munzarovým. Toho roku v soudní dražbě je koupil advokát Brif z Nového Bydžova. Ten však zde nikdy nebydlel, v domě byl nájemce a pole bylo pronajato. Roku 1896 vyhořela stodola, která už nebyla znovu postavena a v krátké době bylo pole i zbytek budov rozprodán. Bylo to v roce 1903. Celá chalupa byla zbouraná a převezena do Nových Ohnišťan. Vše bylo postaveno naprosto stejně a domek měl č.p.143.

Č.p.42 i se zahradou koupila na zboření Marie Procházková z Prahy, rozená Kvasničková z Ohnišťan. Na tomto místě postavila krásnou nákladnou vilu pro svoje letní bydlení. Celý pozemek oplotila k silnici vysokým železným plotem a zahradu plotem drátěným.

Život paní Procházkové byl jako román. Pocházela z velmi chudé rodiny a jako mladá a krásná dívka odešla do Prahy do služby. Zde různými životními cestami dosáhla velikého majetku. Její život v Praze se naprosto lišil od života v Ohnišťanech, kde od doby postavení vily, trávila vždy léto. Zde, pro své peníze, platila za vznešenou dámu. Nevyhýbala se však styku s lidmi. Měla svůj kočár a každou sobotu se nechala vozit do Hlásku u Ostroměře do lázní. Dovoz královsky platila. Zdejší škole a kostelu dávala peněžité dary. Školu a školní děti zvlášť podporovala. Asi v roce 1930 oblíbila si hasičský sbor, stala se matkou jeho praporu a také tento prapor zaplatila. Každý rok při jejím příjezdu do Ohnišťan, zástupci sboru ji přicházeli přivítat a vždy odcházeli s darem 500-1000Kč. Nezapomínala ani na své příbuzné. Zemřela v roce 1941.

Dcera paní Procházkové, MUDr. Klára Kohoutová, prodala vilu zdejšímu učiteli Neumanovi, který zde však nebydlel a tak byla pronajatá. Protože Neumanovi neměli děti, objekt se stal majetkem obce.