Problém.
Dne 14.května tohoto roku jsme oficiálně vzali na vědomí,že je upraven a na další mnohá léta své existence připraven střed obce. Byla rekonstruována socha Jana Nepomuckého. Po úpravě hřbitova to byl další krok k vylepšení vzhledu naší obce. Byl zkrášlen okolní prostor této sochy a tak – udržíme-li hlavu při cestě k Hasičskému domu v poloze „vpravohleď“ máme příjemný a dobrý pocit. Jenom nesmíme udělat „vlevohleď“,ale za to obec nemůže, to není její.
Dlouho se však obecní úřad neradoval! Ještě v květnu jsme byli upozorněni na špatný stav další sochy – kříže v „Malejch“. Když jsem o tom mluvila s paní Sálovou,která na tento stav sochy upozornila,řekla mi,že socha určitě už brzy spadne a že bude velké štěstí,nezraní-li to někoho. Bylo toho řečeno ještě víc,ale to ani není důležité!
Na tuto situaci jsem upozornila na 6.zasedání obecního zastupitelstva a pan starosta pověřil pana Mejdra,aby skutečný stav ověřil. Pan Mejdr byl přímo zděšen! Ihned se jednalo! Pan starosta se dohodl s pí.restaurátorkou a ta nabídla na uskladnění sochy svůj depozitář,následně poslala potřebně vybavené auto a socha byla odvezena.
A co teď dál! Vše další už je jenom o penězích. A jestli je někdo vůbec sežene,tak to bude pan starosta. Možná,že ani jemu se to nepovede a s opravou se bude muset čekat na „lepší časy“. Nechat sochu na místě však nešlo. A právě v tak neutěšeném stavu je i zvonice. I s tím se musí něco udělat.
Socha byla postavena v roce 1801 a po 100 letech byla obnovena. Jak moc „obnovena“ , to nevíme! V průběhu století následujícího se o údržbu pokoušela paní Kosková,ale to byla pouze povrchní úprava,na příklad vybarvení písma. V tom druhém poločase už byla patrná potřeba odborného zásahu,ale nikdo se k tomu neměl, nikdo nic neudělal a tak se vše dostalo až do tohoto stadia. Ani nechci připomínat, že těch neudržovaných soch je v naší obci několik. Oprava musí být provedena odborně a právě tak odborná musí být následná instalace. Také bude důležité rozhodnutí, co provést se stromem,který asi nejvíc k úplné devastaci sochy přispěl. Je to vlastně celé jeden velký problém – hlavně finanční – jak celou věc řešit. Rozhodně však není možné souhlasit s názory několika občanů,kteří říkají,že by bylo nejlepší sochy zlikvidovat,protože už jsou tak staré – vždyť právě to je na nich tak cenné!
Ani otázka zvonice není vyřešená! Myslím na to,že v naší obci je 5 truhlářů a přestavuji si,jak by bylo báječné, kdyby se těchto pět pánů domluvilo a společně udělali zvonici novou – jako jejich dar obci. Obávám se však, že takové skutky se už dnes nekonají. Přesto takovou nadějí žiji!
Tady o tom mluvím,budu
psát ve Zpravodaji a budu žádat – prosit a naléhat,snad mě někdo vyslyší. Vždyť tyto stavby nejsou jenom pro naši generaci, ale pro generace další – nejméně pro děti našich vnuků.
MŠ
Spolek ohnišťanských žen
