Kostel

  Pokud bylo zjištěno ve státních archívech, byl zde kostel – rotunda, to je prostor s hlavním oltářem po vítězný oblouk – zábradlí, zvaný presbytář, již před rokem 1300, neboť ve spise Archidiakonáty od Josefa Kurky, na straně 497 je zápis, že Ohnišťany platily papežské desátky v roce 1369 – 9 grošů. Na pozemku kostela byly postaveny hospodářské budovy od tvrze na Zámečku.

  V Archidiakonátu je též uvedeno ustanovování kněží.

 

Roku 1357 majitel Ohnišťan Kuneš Jiříkův z Ohnišťan ustanovil za kněze  Mikuláše z Osenic.

Roku 1360 Bohuněk, řečený Líčeň a roku 1361 Jiřík z Ohnišťan a Nácek ze Lhoty potvrdili za kněze po Mikuláši Jana ze Záhornice a v tomtéž roce 1360 titíž po Janu ustanovili Mikuláše z Luhu.

Roku 1361 titíž a Líčeň z Ohnišťan po zemřelém Mikuláši ustanovili Zdislava.

Roku 1401 po zemřelém Zdislavu, po sporech, byl Zbyněk, který se marně ucházel o kostel v Hořicích.

  V tomtéž spise je též uvedeno, že v roce 1394 Martin Kareš ze Smrkovic, bydlící v Milíčevsi, věnoval zdejšímu kostelu 42 grešů úroků z Milíčevsi a v roce 1409, týž Martin Kareš, vrací kostelu louku pod vsí Lhotou, která kdysi patřila kostelu. Když zde roku 1409 bylo užito slovo „KDYSI“, pak právem soudit, že kostel zde byl už hodně dlouho.

  Další sled kněží se asi nedozvíme, neboť zde fara nebyla a kněží sem docházeli. Během doby se farnost měnila. Jistou dobu patřil náš kostel pod faru Velešickou, ač už dlouho tam fara není. Později pod faru Chomutickou.

  Fara zdejší, jak již uvedeno, byl postavena roku 1788, jako Lokálie, tj. místní, pod kterou nespadal žádný jiný kostel.

  Prvním farářem byl kapucín Cyril Červinka a setrval zde do roku 1804. Toho roku vznikl velký požár a v obci vyhořelo 16 stavení a kostel. V kostele shořely nové varhany a roztavil se zvon z roku 1484. To je důkaz, že kostel, přistavený k rotundě, byl dřevěný s věží, na které byl onen zvon, postavený před rokem 1480. Možná, že stál takový už v době uvedených kněží, jichž jména uvádí Josef Kurka, který čerpal je ze zápisu prvého arcibiskupa Arnošta z Pardubic, za panování krále Karla IV., Otce vlasti.

  Po vyhoření byl kostel postaven v dnešní podobě.

  Zajisté kostel, jak z vnější strany, tak vnitřní, prodělával různé opravy a úpravy. Obraz na hlavním oltáři je z roku 1871 od akademického malíře Aloise Sajfrta z Vrchlabí. Velkou renovaci celého vnitřku dal provést ještě tehdejší patron kostela a majitel Podlesí Kadlík a to v roce 1910. Tehdy  byl kostel vymalován, všechny oltáře a jejich obrazy byly odborně vyčištěny, byly instalovány nové varhany, nová Křížová cesta, nové zasklení oken v olovu, venkovní omítka a úprava okolí, včetně vchodů. Na to přispělo i mnoho zdejších občanů.

  Poslední malba kostela byla provedena v roce 1930 malířem Budinou z Nového Bydžova.