Nevídaná svatba

Svatba v naší obci? Událost málo vídaná! Uzavírat manželství mladí lidé považují za přežitek své doby. Ale, pozor, v Ohnišťanech se svatba konala – ano – přímo tady v obci a byla dokonce dvojnásobná! Snoubenci svůj manželský slib složili na zahradě svého otce a přidali se k nim i jejich přátelé. A paní oddávající s matrikářkou se Smidar přijely za nimi. Tradičně „bílé“ nevěsty zářily štěstím, ženichové se rozpačitě usmívali, obojí rodiče byli dojati. Vše proběhlo, jak má být! A nám nezbývá než také dodatečně blahopřát a připomenout si, že taková mimořádná událost se tu opravdu – 23. července – stala.

Jak tak píši tyto řádky defilují mi před očima stovky a stovky snoubenců, které kolem mne prošly v mém zaměstnání. To bylo krásných nevěst a ženichů! A těch různých událostí, které se přitom v obřadní síni staly! Mohu trochu zavzpomínat?

Byli jsme tam výborný tým – pan varhaník Šotek, fotograf a další lidé,kteří se snažili udělat ze svatebního dne den nezapomenutelný. Mnohdy jsme byli napjati, aby vše dobře dopadlo a jindy usmátí různými událostmi,které se při tom udály.

Měla jsem tam ženicha, který se ženil po páté! Vždycky přišel a už se hlásil, jako „starý známý“ a už na dálku na mne volal:“ Paní, už jsem tu zas. Mě se u Vás líbí.“

Dost často docházelo těsně před obřadem k dohadům o příjmení ženicha, které měla nevěsta přijmout. Jednou se o tom dohadovali rodiče snoubenců v salonku celou hodinu! Matka nevěsty plakala a prosila, ať ženich Julince vyhoví! Nevyhověl! Svatba byla jako pohřeb a do roka byli rozvedeni!

Další nevěsta se nechtěla jmenovat po ženichovi, protože se jí jeho příjmení nelíbilo. A dohadovali se dlouze, až mi došla trpělivost a zeptala jsem se jich, jak chtějí řešit problémy, které přijdou, nedohodnou-li se ani na jménu. Oba zpozorněli, nevěsta sundala závoj a pravila:“ Máte pravdu, jdeme domů!“

A další veliká svatba, všichni byli hluční a když se konečně uklidnili a usedli, tak do nastalého ticha zaburácel naštvaný hlas nevěsty: „ Stojíš mi na závoji, ty vole!“

Další příhoda – ženich posilněn alkoholem – v obřadní síni usnul, a když měl říci ono osudové „ano“ museli jsme ho vzbudit!

Při jedné velké svatbě se mi pořád něco nezdálo, všichni byli neklidní a jakoby rozčílení. Konečně jsem je usadila, odešla a když jsem se druhými dveřmi vrátila, zjistila jsem,že si svatebčané různě přesedali, nevěsta byla úplně rudá, ženich úplně bílý. Pořád jsem nechápala, co se za tu chvilku mé nepřítomnosti stalo. Rozpačitě jsem se usmívala a čekala jsem, co se z toho vyklube. Pan varhaník mi pomohl, když do tklivé písně o lásce přidal několik tónů a já slyšela melodii známé hospodské písničky „Padla facka, padla na sále“ a už mi bylo vše jasné. Opět rodinná válka!

Raději už toho vzpomínání nechám – vynořují se mi další a další příhody, které by Vás – čtenáře – mohly otrávit! Ale, to byl jen takový „pohled z druhé strany.“