Letos ty prázdniny opravdu rychle přeletěly – snad to bylo i tím neletním počasím, ale je po všem a za chvíli budou vánoce. No, to jsem trochu přehnala, ale říká se to tak. Dětem to dá hodně přemáhání, aby si zvykly ráno na vstávání, potom běžet na autobus a celý den myslet na to, jaké úkoly napsat a co se na druhý den naučit! Je to pro ně opravdu změna celého jejich životního biorytmu.
Naštěstí se s tím jejich tělo i mysl brzy srovnají, chce to jen překonat ten první krok!
Musím se přiznat, že je skutečně chápu, i když jsem tyto pocity prožívala před mnoha desítkami let. A když mi dnes trochu váhavě řekl Tomášek Čápů, že se mu do školy ani moc nechce, nejraději bych ho objala a pro útěchu bych mu opakovala – já vím – já vím – ale co se tam všechno naučíš, co se všechno dozvíš, to taky za to stojí!
Dětičky naše drahé – zavřete oči a skočte do toho!
MŠ
Spolek ohnišťanských žen
