Dále k severu, těsně u silnice, stojí hostinec. Až v počátku tohoto století byl zde malý krámek, kterému se říkalo židovna, nevím, zda proto, že majitelem byl žid Sedláček, nebo proto, že se tam prodávala kořalka, což bývalo jakousi privilegií židů.
Po Sedláčkovi převzal krámek Jan Šťovíček – jeden z rodu viz čp.16 a asi roku 1901 postavil zde hostinec spolu s obchodem, téměř v dnešní podobě. Od něho asi v roce 1909, převzal celé syn Josef, ale ten v roce 1913 to prodal Josefu Machkovi, řezníku ze Smidar. Sám odešel do Bašnic, ale hned na začátku 1.světové války padl.
Machek po válce asi roku 1924 zvětšil taneční sál a opatřil jej parketami, k němu připojil přísálí. Obchod i hostinec přičiněním paní Machkové byl vzorem čistoty a obsluhy.
Po smrti Machkově v roce 1939 vedla vdova sama obé, až přes dobu okupace. Pak obchod zrušila a v roce 1949 hostinec i budovu převzala Jednota a paní Machková byla vedoucí až do roku 1957, kdy jako důchodkyně odešla ku své dceři Martě, provdané za učitele Sýkoru z Nevratic, do Nymburka. Syn Josef, jako učitel je v Chabařovicích.
Po odchodu paní Machkové byl vedoucím hostince Josef Chrudimský ze Zachrašťan a to do roku 1961, kdy Jednota provedla vnitřní přestavbu.s ohledem na budoucí vývařovnu. Zbývá ještě a snad je to i v plánu, zřídit byt pro vedoucího.
V roce 1962, po skončení adaptací, převzala vedení Zdeňka Marková rozená Mejdrová, viz čp.8, která spolu s manželem podnik vede dodnes.
V sále, od roku 1925, je ochotnické divadelní jeviště bývalého spolku Klicpera, nyní hasičské jednoty a sehrálo se tam mnoho i náročných divadelních představení. Několik roků před 2.světovou válkou zde měl tělocvičnu Sokol.
V roce 1947 byl zde zřízen stálý biograf a pro něj postavena promítací kabina, tou však byl zrušen kuželník, jenž v letní době býval dostaveníčkem milovníků tohoto sportu.
V roce 1965 celá budova byla nově omítnuta, takže činí pěkný dojem a spolu s příjemným vystupováním a jednáním paní vedoucí platí za velmi slušný venkovský hostinec.
Po roce 1989 byla budova vrácena v rámci restitucí panu Josefu Machkovi. Ten ji však prodal 3 majitelům – Miloši Náhůnkovi, Bohumilu Píšovi a Václavu Albrechtovi. Ti provedli opět nutné úpravy uvnitř a na provozování hostinské činnosti ji pronajali Gabriele Řehákové.
Postupem času se však majitelé rozhodli objekt prodat. Nabídli ji především obci, protože další zájemci chtěli budovu využít pro jinou činnost, než hostinskou. Obci se požadovaná cena zdála vysoká a tak vznikl dost velký spor, který byl ukončen až uspořádáním obecního referenda, zda obec má nebo nemá investici provést. Bylo z toho mnoho mrzutostí a problémů, které stále ještě nejsou zapomenuté, ale obec byla nucena výsledkem referenda koupi uskutečnit. Takže, čp.137 je dnes obecním majetkem.
MŠ
Spolek ohnišťanských žen
