Narodil se v Ohnišťanech č.p. 60 dne 8.5. 1914 a měl ještě další sourozence, bratry Josefa a Jaroslava a sestru Boženu.
Jeho otec velmi miloval hudbu a také ji provozoval. Nebyl snad jediný hudební nástroj, na který by nedovedl hrát. Vedl k tomu všechny své děti a doma hodně muzicírovali. František již v pěti letech se učil hrát na housle a v 10 letech je vyměnil za violoncello. V listopadu 1929 hrál již samostatně v Mozarteu, absolvoval pražskou konzervatoř a navštěvoval pařížskou Exile normale de musique.
Vedle bohaté sólistické činnosti hlavně s pianistkou Dolly Urbánkovou, která od roku 1940 byla jeho manželkou, byl členem Českého noneta, Smetanova tria, Československého kvarteta a Pražského tria. Koncertoval v mnoha evropských zemích. V říjnu 1948 byl však za své styky se západními diplomaty zatčen a odsouzen k půldruhému roku vězení.
Začátkem 60. let přijal nabídku jamajské vlády, v roce 1966 odešel odtud do Spojených států, kde působil jako univerzitní pedagog.
V 90. letech, kdy už byl vdovcem, se vrátil do naší republiky. Nějaký čas se pohyboval v naší obci u manželů Buckových.
V té době mu zdejší občané uspořádali slavné přivítání „domů“, on jim - na oplátku – ve zdejším kostele připravil koncert, kde účinkovali jeho dřívější kolegové a přátelé, v hudbě světově známých jmen. Aby se toto mohlo uskutečnit, dal nejdřív opravit na vlastní náklady kostelní varhany. Jeho vyprávění a hlas z té doby si můžete poslechnout
zde.
Zemřel 25. 11. 2004 v Praze. Když dnes stojíme u jeho hrobu na našem hřbitově a představíme si, jakými cestami se jeho život ubíral, zdá se až neskutečné a osudové, že se do své rodné vsi vrátil. K svému odpočinku poslednímu!