Interaktivní mapa

Interaktivní mapa

Geoportál

geoportal

Kalendář

Aktuální stavy toků

28.4.2017 15:20

Aktuální výška:

44 cm

28.4.2017 15:30

Aktuální výška:

26 cm

28.4.2017 15:15

Aktuální výška:

40 cm

Aktuální stavy hladiny v okolí
Nový Bydžovnormální
Lázně Bělohradnormální
Rohoznicenormální

 

HK

 

czechpoint

Mobilní aplikace V OBRAZE

logologologo

 

Kotlíkové dotace

Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch

Obsah

 Sv. Jan Nepomucký
   
     
       Sv. Jan Už od 18. století se téměř nenašla obec, kde by nebyla socha sv. Jana Nepomuckého a tak byla postavena v roce 1738 i v Ohni-šťanech. V létech 1803 a 1834 byla různě od-borně i neodborně opravována a upravována.
       Jak plynul čas, tak se před očima této sochy měnili lidé, dějiny, politika a Jan Nepo-mucký se na všechno díval a ani snad ne-chtějme vědět, co si o tom všem myslel!
       Až přišlo jaro roku 1921 a socha přišla o hlavu! Jistě, nebylo to jen tak, tu hlavu kdosi urazil! A ono se vědělo, kdo to asi byl a proč to udělal. Byla to odplata za to, že půl roku před tím, 29. září 1920, byla uražena hlava vojákovi na pomníku Padlých. V té době ve vsi bylo dost lidí protináboženského smýšlení a jak se neustále převrací dějiny, tak i zde se tvořily skupiny obyvatel, které si na sebe vymýšlely, čím by si vzájemně ubližovaly a v tomto pomyslném sporu to odnesl onen padlý voják a Jan Nepomucký – naprosto nevinně. Ale, spor vygradoval a skupina těch protináboženských radikálů šla tak daleko, že byl vznesen požadavek, aby socha sv. Jana byla přenesena na církevní pozemek. To už pan farář Vrtička, pod tlakem celého dění nevydržel a vyžádal si slyšení u novobydžovského hejtmana. A ten vahou své autority nařídil obecnímu úřadu, aby bylo zanecháno sporů, určil znalce, který rozhodl, že socha patří do historických památek, Jan aby zůstal na svém místě a obec aby dala Janovu hlavu udělat novou v sochařské škole v Hořicích. Než se toto vše stalo byl rok 1925 a na návsi se čistil rybníček. A ejhle! V něm se našla ona Janova hlava! Pan farář nemeškal a hlavu dal soše nasadit. Tím byl tento spor vyřešen a celé místo bylo opět nově opraveno a upraveno a to roku 1929.
Při této příležitosti bylo povoleno, aby byl kolem sochy postaven železný plot. Toho se ujal ohnišťanský rodák pan Páv z č.p.16, který vlastnil a provozoval úspěšně zámečnický podnik v Praze. V tomto období a následných letech získala tato socha na důležitosti. Vždy při slavnosti Božího těla šel z kostela přes ves průvod věřících, pod baldachýnem kráčel kněz s křížem a právě u sochy Jana Nepomuckého byl ustrojen krásný oltář a byla zde sloužena část tohoto náboženského obřadu. Bylo to všechno malebné a hezké, ale skončilo to po 2. světové válce, kdy církev byla téměř utlačena. V obci bylo pořád ještě pár lidí, kteří se snažili udržet určité tradice a někdy v 70. létech minulého století byl učiněn pokus o opravu této sochy. Byla vybarvena a biblické citáty na bocích podstavce byly zvýrazněny. Došlo při tom k chybám, které budou určitě opraveny. Pivoňky a orlíčky, které kolem sochy kvetly, už nikdo neošetřoval, zmizela svítilna pro svíčku a aura kolem Janovy hlavy. Ale, to neznamená, že to někdo ukradl, to prostě odnesl čas.
V roce 2005 vedení obce učinilo jakousi kulturní rehabilitaci této sochy a ministerstvo kultury prohlásilo – cituji - pilíř se sochou sv. Jana Nepomuckého s kamenným a kovovým ohrazením na pozemku st. par. č. 179, obec Ohnišťany, k. ú. Ohnišťany, za kulturní památku.
            Díky znalostem předpisů a možnostem pana starosty Pešty byla obci přidělena finanční dotace na opravu sochy. Byla celá rozebraná a i s plotem odvezena do restaurátorské dílny a vše bude znovu umístěno na své původní místo nejpozději do konce listopadu tohoto roku.
           Byla jsem přitom, kdy se začalo s odvážením částí sochy a plotu a paní restaurátorku jsem seznámila s historií sochy a se vším co o ní vím. Shodly jsme se na tom, že možná při opravě sochy se najdou ještě nějaké nové časové údaje a že nás třeba ještě leccos překvapí. Každopádně, však je socha ve velice špatném stavu a téměř před svým zhroucením. Vzhledem k tomu, že Sv. Janministerstvo kultury označilo sochu za – cituji – kvalitní sochařské dílo východočeského barokního sochařství, byla by určitě velká škoda nechat sochu úplně rozpadnout.
          Už dnes se těším na to, až na návsi opět bude sv. Jan Nepomucký sledovat ze svého místa všechno dění v obci, kolem něj bude plynout čas a různé dobré i méně dobré události. A my si určitě nenecháme ujít kulturní zážitek a při cestě kolem se na sv. Jana podíváme a uvědomíme si, že tato kamenná krása vydrží daleko víc než krása lidská. Vždyť naše obec by mohla být takovou malou uměleckou galerií, jen kdyby na to byl dostatek peněz! Máme tu přeci ještě další sochy a každá z nich má svou historii. Vadí-li někomu náboženský motiv, dívejme se na to očima světskýma. Krása zůstane krásou vždycky!
Sv. Jan po opravě
          
Na Dolením konci – před Kopáčovými – je Mariánská socha. Je přímo 1v tragickém stavu! V roce 1894 ji nechali postavit manželé Barcalovi z č.p. 20. Po svém odstěhování do Vídně, složili v roce 1909 do obecní pokladny 200 Kč na věčnou památku svého původu z Ohnišťan. V těch létech to byly veliké peníze! V současnosti se nenajde na údržbu ani haléř! Panna Maria dávno nemá hlavu a vše na té soše je otlučené, rozbité, zurážené a kovový plot úplně chybí. Možná že byl úmyslně odstraněn, kdysi se na něm velice vážně zranil můj vrstevník Bohumil Kosina.
   Další socha, svým způsobem úplně monumentální, stojí na rozcestí silnice 2k Šaplavě a Loučné Hoře. Tento kamenný kříž byl postaven v roce 1896 místními divadelními ochotníky. Je také velice zdevastovaný a soška Panny Marie byla dávno ukradená. Řádové sestry z Podlesí tam daly sošku další, ale i ta zmizela.
   Na bývalé cestě k Lískovicím – za Kvasničkovými – stával 3dřevěný kříž. Když se úplně rozpadl, postavili tam roku 1905 občané Jan Hanuš z č.p. 24 a Karel Popek z č.p.2, kříž kamenný. Také ho pohřbil čas – co já pamatuji – je tam kříž kovový a už je také velice sešlý.
     A na návsi v bývalých Nových Ohnišťanech 4– před Koskovými č.p. 103 stojí překrásný kamenný kříž od roku 1801, to je víc než 200 let. Po stech letech byl obnoven a nově vysvěcen. Od té doby se zde vždy slavila pouť, na kterou se okolí zvalo střelbou z hmoždířů. Tento kříž je nebezpečně nakloněn, při větším náporu by mohl spadnout. Také u něj chybí plůtek, jen sloupky v rozích po něm zbyly. Aby člověk vnímal krásu nemusí být ani věřící ani atheista. Stačí jen otevřít oči a srdce!