Informace pro zastupiteleNávštěvnost
Návštěvnost:
ONLINE: 5
DNES: 71
TÝDEN: 360
CELKEM: 32954
Navigace
Výběr jazyka
Obsah
Blízké okolí
Zde se postupně dozvíte o historii okolních obcí.
- Loučná Hora
Naše obec sousedí na jižní straně s obcí Loučná Hora. Vzdálenost mezi nimi je 3 km.V roce 1900 měla Loučná Hora 434 obyvatel. Starostou zde v té době byl Josef Hušek. V obci byla dvoutřídní škola, řídícím učitelem byl v té době František Hátle, učitelem Jan Lysa. V roce 1955 byla škola již mimo svůj provoz a obsadila ji armáda. Byla z ní učiněna malá posádka, kde bydleli vojáci základní služby, kteří stavěli nový vojenský objekt v Nepolisech. Po dokončení stavby se tam přemístili a budova v Loučné Hoře zůstala opět prázdná. Asi v roce 2000 byla zbořena a na jejím místě byl postaven nový moderní dům s pečovatelskou službou.Hlavní stavební památkou je zde kostel svatého Jiří. Byl postaven v letech 1778 – 1780. Je dřevěný, což je v našem kraji neobvyklé. Při jeho stavbě nebylo použito jako stavebního materiálu nového dřeva, což způsobilo v pozdější době mnoho potíží.Již dlouhou dobu je kostel prázdný, není v něm provoz a stavebně je ve velmi špatném stavu. Zachrání ho jedině důkladná a nákladná oprava. Opodál kostela stojí rovněž dřevěná zvonice a ta byla postavena v první třetině 20. století. Obě stavby i přes svůj zchátralý stav tvoří velmi zajímavou, malebnou až krásnou podívanou.V roce 2009 má obec Loučná Hora 139 obyvate
l. -
- Smidary
Naše obec sousedí na jihozápadní straně s obcí Smidary. Vzdálenost mezi nimi je 6 km.V roce 1900 měly Smidary 224 domů a 1.880 obyvatel. Od roku 1540 byly městysem. Starostou byl v té době Bedřich Kobrč. Kostel je zasvěcen sv.Stanislavu. V obci byla šestitřídní škola, pošta, železniční stanice a některé průmyslové objekty – Mlýn Medřič s parní pekárnou Bedřicha Kobrče, Mlýn Podhrad Karla Matyse a strojnická dílna Jana Bucka.Smidary náležely v druhé polovině XIV. století pánům z Turgova. V XV. století byly v držení
pánů z Oseka,po nich je měly v zástavě určitou dobu Štosové z Kounic. V XVI.století patřily pánům Zvířetickým z Vartemberka. Od nich koupila Smidary roku 1558 Sabina Zilvarová ze Silberšteina a Pilníkova a Beatrix Lobkovská z Pilníkova . Ta Smidary odkázala svému strýci Janovi Zilvarovi. Tomu byly po bitvě bělohorské zkonfiskovány. Roku 1623 je koupila Marie Magdalena Trčková z Lobkovic a prodala je roku 1633 knížeti Frýdlantskému. Po jeho smrti se dostaly do majetku hrabatům Colloredům a roku 1834 panství koupil Martin Wagner. Jeho rodina je vlastnila až do roku 1895, kdy je zakoupil pan Jan Čižek, šlechtic ze Smidaichu. Ten se roku 1911 stal také – na kratší dobu – majitelem Podlesí.V současné době mají Smidary 849 obyvatel, moderní základní školu,do které dojíždí většina ohnišťanských dětí. Je zde také zdravotní středisko ,které je v této době v rekonstrukci a užívá náhradní prostory. Ve Smidarech je pošta,benzinová pumpa, několik obchodů a různých podnikatelských dílen.
- Chotělice
Na jihoz
ápad od Ohnišťan se nachází obec Chotělice. Je to ves na pravém břehu řeky Cidliny. Byl tam statek, k němuž naležel zámek s parkem a dvůr a dvůr Náchod. Ve 14. století tu stával vladyčí statek s tvrzí vladyků z Chotělic, pak vladyků z Voděrad. V 16. století zde byli Straho-vští ze Sovojevic načež brzy byly připo-jeny ke Žlunicům a později k Dymokurům. V roce 1902 měly Chotělice 92 domů a 673 obyvatel. Starostou zde byl Václav Černoch ml., radním František Macek a František Čapek. Farou a poštou patřily Chotělice pod Smidary. Škola zde byla dvoutřídní. Řídícím učitelem byl Josef Valenta, učitelem František Kořínek, industriální učitelkou M.Smutná. Počet žáků byl 52, žákyň 70. Škola byla postavena roku 1896, nákladem 24.995 K 22 hal.. Zastávka české obchodní dráhy Smidary – Vysoké Veselí.
Hostinští – Václav Dušek,Josef Carda,Františka Šimonová, František Hlavnička.
Obchodníci – Josef Veselý, Václav Dušek. Kolář – František Macek. Kovář – Jan Novotný. Mlynář – Antonín Horák.
Spolky – Hospodářská čtenářská beseda má 30 členů. Předsedou byl František Kubišta, jednatelem Josef Valenta.
Sbor dobrovolných hasičů měl 35 členů. Předsedou byl Václav Černoch a jednatelem František Kořínek.
Majitelkou velkostatku byla hraběnka Anna Mennsdorff-Tonilly, rozená hraběnka Westphalen. Centrální ředitelství panství bylo v Chlumu.
Dvůr Chotělice byl v roce 1900 pronajat Janu Haasovi, šlechtici z Vranné. Správcem velkostatku byl Rudolf Mayer, zahradníkem Alois Hoffmann.
Dnes, v roce 2010, patří Chotělice správou pod Smidary a mají 284 obyvatel.
Šaplava.
Ve více než sto let staré literatuře se uvádí název Šlapava – Šlapavá – od slova šlapati – bývalo zde velmi mnoho bláta. V severovýchodní části stávala tvrz, která byla založena před rokem 1350. Jsou po ní zachovalé příkopy – valy. Této části obce se říkalo Na valech. Tyto pozůstatky byly ještě dobře znatelné v roce 1912. Stavitelem tehdejší tvrze byl Jiřík Ostroměřský a ten Šaplavu koupil v roce 1576. V létech 1402 a 1407 byl majitelem vsi Beneš ze Šaplavy a v létech 1447- 1454 se píše o Janu Šaplavském. Později se zde vystřídalo několik majitelů a po odebrání majetku Janu Zilvárovi ji získala Magdaléna Trčková z Lípy. Později, v létech 1629 – 1634 Albrecht z Valdštejna. Tehdejší obyvatelé vsi se živili tkalcovstvím a výrobou košťat z březových metel. Ročně se vyvezlo odtud do hor košťat za 3 – 5.000 zlatých. V roce 1835 byla zde zřízena škola. Šaplava patřila k panství Smidarskému.V roce 1902 bylo v obci 286 obyvatel a 57 domů. Starostou byl Zavadil Josef, radními Laušman František a Bradna Josef. Farou, poštou a dráhou patřila obec do Ohnišťan. Škola byla jednotřídní a řídícím učitelem byl Cibulka A.. Počet žáků 46. Budova školy byla postavena roku 1879. V současné době slouží k jiným účelům než školním, ale je udržovaná v perfektním stavu a ve svém okolí přímo září! Je radost se na ni podívat!
Na rozhraní století devatenáctého a dvacátého byli provozovateli hostince Hák Josef a Zajíc František. Obchodníkem byl Zavadil Josef, krejčím Richtera Václav, truhlářem Haltr Bohumil, obuvníkem Bydžovský František a Fučík František, kominíkem Bydžovský Jan.
V dnešních časech není v Šaplavě po blátu ani památky! Obec je přímo vzorně upravená a udržovaná. Žije zde 126 obyvatel. Starostou obce je pan Šafka František a zastupiteli paní Štanclová Jana, pan Fučík Milan, paní Čiperová Ivana, pan Gemza Jaroslav, pan Dvořák Jan a paní Zavadilová Marie.
Na ono místo Na valech jsem se poptávala několika lidí a pan Fučík a Žalman mě odkázali na pana starostu Šafku. Ani on toto místo nezná, ale slíbil, že je bude hledat ve staré mapě obce.
Naši sousedé – Lískovice .
Na východní straně od Ohnišťan je obec Lískovice. První zmínky jsou o nich už v roce 1295. Bývalá tvrz, postavená v roce 1357 až 1364,vyhořela a byla opravena až roku 1560. Stávala vedle dvora.Ve 14.století už byly Lískovice farní vsí. Je zde kostel sv.Mikuláše, postavený před polovinou 14.století. Stojí uprostřed hřbitova. Tehdy byl vystaven v gotickém slohu, renesančně byl upraven roku 1787. Restaurován byl v roce 1923 a vybavení je z 19.a 20.století. V 16.století byl majitelem Lískovic Vaněk Kordula ze Sloupna. Roku 1551 je koupil Jan Klusák z Kostelce, po jeho bratrovi zde pobýval Krištof Prag. V 17.století tu fara zanikla. Název Lískovice je prý od lískového stromoví,ale tato verze není jistá. Jejich zakladatel se prý jmenoval Líska,proto se asi obec tak odedávna jmenovala. Podle sčítání lidu v roce 1901 měla obec 348 obyvatel a 58 domů. Hlavním radním byl tehdy Musil František. Farářem zde byl P.Alois Dolek. Statistická data z toho roku říkají, že se za tento rok oddalo 11 párů, narodilo se 40 dětí,z toho 19 pohlaví mužského a 21 ženského. Zemřelo 20 občanů, z nich 6 mužů a 14 žen. Nejstarší muž byl tehdy 83letý a žena 79letá. Škola zde byla trojtřídní, počet žáků 86,žákyň 89. Budova školy byla postavena roku 1877 nákladem 13.000 zl.. Řídícím učitelem byl Josef Krejčí,učiteli Karel Hladký a Ladislav Kolář,industriální učitelkou Antonie Charvátová a A.Vlastníková. Přiškolené obce Lískovice, Sylvárův Újezd a Domoslavice.
Terziny Dary
Severovýchodně od Ohnišťan leží vesnice Tereziny Dary. Tereziny Dary je velmi „mladá obec“. Datum jejího založení se uvádí rok 1777. Založila ji císařovna Marie Terezie a pozemky osadníkům ponechala zdarma. Toto období na počátku poslední čtvrtiny 18.století, kdy se takové obce zakládaly, se jmenovalo raabizace. Byla to poddanská a pozemková reforma a jejím iniciátorem byl dvorní rada František Antonín Raab a 24 inženýrů. Velké hospodářské dvory byly nahrazeny menšími zemědělským usedlostmi. Počet těchto usedlostí v tomto období výrazně stoupl a přinesl sebou i požadované zvýšení zemědělské výroby.V roce 1902 měla obec Tereziny Dary 246 obyvatel a 45 domů. Starostou byl v té době Jan Kloutvor a radními byli Václav Novák a Jan Kaska. Hostinští byli František Kubišta a Josef Bydžovský. V obci byl už tehdy sbor dobrovolných hasičů. Jeho předsedou byl Jan Kaska a jednatelem Josef Bydžovský. Sbor měl tehdy 21 členů.
V současné době obec Tereziny Dary patří státní správou pod obecní úřad Lískovice. Má asi 60 obyvatel.
Obora
Od naší obce na sever se nalézá obec Obora,část obce Chomutice.
Albrecht z Valdštejna a ten na radečských pozemcích založil rozsáhlou oboru pro chov hřebců.
V 17.století upadl název Radeč v zapomenutí a byl nahrazen názvem Obora.Po konfiskaci Valdštejnova majetku byla v roce 1635 Obora darována císaři Ferdinandovi III..
Na místě Obory stávala ves Radeč, někde se také uvádí Radča. Z té pocházel významný zemanský rod Radečských z Radče. Až v roce 1581 se zde hovoří o tvrzi. Od pánů z Radče ves odkoupil Roku 1823 ji koupil Jan Dresler a vlastnil ji do roku 1893. Tehdy byla zakoupena pro nezletilou Marii Blaškovou /Blaschkovou/, později provdanou za barona Theodora Liebiga z Liberce. Zámek, postavený na konci 17. století, byl několikrát přestavěn a modernizován. V polovině 20.století měl několik majitelů.
V roce 1945 připadl, jako konfiskát, státu. Objekt trpěl statickými poruchami,nebyl v té době už dlouho udržován,v roce 2004 se jeho část zřítila a byla úředně nařízena jeho demolice.
V roce 1902 měla Obora 395 obyvatel. Starostou byl Václav Jirák, radními Jan Okrouhlický a Josef Novák. Hostinským byl František Vích,kovářem Jan Okrouhlický,sedlářem Josef Novák.
V roce 1879 byl v Oboře založen klášter kněžími Janem a Josefem Kleinovými. Klášter byl spojený s opatrovnou a pokračovací školou pro dívky. Objekt byl odevzdán řádu Milosrdných sester Karla Boromejského. V klášteře byla kaple Božského Srdce Páně,která měla kapacitu pro 600 věřících. Byla upravena v románském stylu a měla nový oltář a kazatelnu.
Klášter je v současné době domovem důchodců a je velmi dobře udržovaný.
Pomatuji se,že v domě na fotografii, býval poštovní úřad. Poštmistrovou zde byla paní Vávrová a ta také v tomto domě bydlela se svým manželem a syny. To bylo za 2.světové války.
V Oboře býval cukrovar,lihovar, pivovar,mlýn,pekárna chleba,mlékárna.
Také zde měl ordinaci MUDr. Němeček, Jandera a Chlumský, kteří ordinovali i
pro naši obec, takže jsme měli s Oborou dost společného.
Při posledním sčítání lidu v roce 2001 bylo v Oboře 201 obyvatel.
Chomutice.
Obec Chomutice se skládá z Chomutic,Chomutiček a Obory. Podle pověsti je založil rytíř Chomuta, který si zde vybudoval tvrz. Kostel sv.Diviše,původně dřevěný, stával za nynější farou spolu se hřbitovem. Teprve v roce 1782 byl postaven kostel nový. Na kostelních zvonech jsou letopočty 1333 a 1490. Na dvorech vládli pánové z Radče a Jan Jiří Zlivský z Labouně. Roku 1623 statek koupil Albrecht z Valdštejna za 15.000 kop grošů míšeňských.Od nepaměti je v Chomuticích škola. V roce 1885 byl založen sbor dobrovolných hasičů. V roce 1909 tělovýchovná jednota Sokol.
Roku 1902 bylo v Chomuticích 777 obyvatel, starostou byl Antonín Jiříček,radními František Gabriel,František Čapek a František Myška.
Významnými chomutickými osobnostmi jsou Josef Hiršal – spisovatel a překladatel, Karel Šlenger – malíř,grafik,cestovatel a muzikant, Václav Antoš –
akademický sochař,žák profesora Myslbeka a Josef a Jan Kleinovi –
bratři,faráři, zakladatelé kláštera v Oboře.
Nyní,v roce 2011 má obec Chomutice 651 obyvatel. Starostou je Rajm Zdeněk,místostarostou Scháňko Jiří a dalšími členy obecního zastupitelstva jsou
Vondráček Jaroslav,Kloutvor Miroslav,Musilová Lada,Tvrdý Miloslav,Šulc Milan,Jaroslav Novotný,Macháček Jiří a účetní je Coubálová Beata.
Nevratice.
Obec Nevratice je poprvé historicky uváděná v roce 1398. Byla v majetku pánů Radeckých. V roce 1577 je vlastnil Sigmund Mladota ze Solopisk a počátkem 17.století Eliška Žerotínová z Valdštejna.V roce 1902 zde bylo 477 obyvatel. Starostou byl František Vrba a radními Jan Camplík a Josef Svoboda. V té době zde byl založen sbor dobrovolných hasičů a jeho velitelem byl Jan Camplík.
Na návsi je pískovcová socha Krista Spasitele.
V současnosti – v roce 2011 - je v Nevraticích 149 obyvatel. Starostou obce je Jaroslav Novotný,místostarostkou Ing.Jitka Koubková a účetní Veronika Šikýřová.
Staré Smrkovice.
První zmínky o obci Staré Smrkovice jsou z roku 1347. Majiteli byli tehdy zemané Přibík a Petr ze Smrkovic.Ti měli svoji tvrz a ta stávala na okraji obce na pravém břehu řeky Javorky, na číslech popisných 56 a 59. V roce 1651, při bouři, byla stržena střecha a tvrz začala chátrat. V 19.století začali občané tvrz rozebírat na stavební materiál a celá stavba zanikla.
V roce 1902 bylo v obci 674 obyvatel. Starostou tehdy byl V.Kofránek, radními František Khun a Jan Vitvar.
Škola byla postavena roku 1861 nákladem 5.000 zl.. Řídícím učitelem byl Riegr Václav, učitelem Šebek František, industriální učitelkou Žďárská Marie.
Farou, poštou a drahou patřily Staré Smrkovice pod Staré Ohnišťany.
V obci se v malém vyráběla cikorka a bylo rozšířeno košíkářství. Hostinskými byli Košťál Karel, Mašek V., Prokůpek a Sýkorová A.,kolářem Šoltys Jan, kovářem Řehák František a Riegr V., truhlářem Sedláček František a Vacek František.
V obci byl sbor dobrovolných hasičů a jeho předsedou byl Khun František, jednatelem Gabriel František.
K 30.3.2011 má obec 268 obyvatel. Starostkou obce je Svobodová Lenka a dalšími zastupiteli jsou Mládek Roman, Sýkora Karel, Soukupová Alena a Holec František.
